Regenerativní zemědělství

12. 03. 2024

Regenerativní zemědělství je způsob hospodaření na zemědělské půdě, který v co největší míře začleňuje fungování přirozených ekosystémů do rostlinné i živočišné výroby. Jeho hlavními pilíři jsou minimální zpracování půdy a maximální podpora mikrobiálního života. Je to celostní přístup, který vnímá rostliny a půdní organismy jako jeden společný metabolický systém.

Regenerativní přístup k obhospodařování půdy se zaměřuje na obnovu přirozeného produkčního potenciálu půd, zvýšení biologické rozmanitosti, zlepšení koloběhu vody, ekosystémových vazeb a zvýšení odolnosti vůči klimatické změně. Důsledkem je nárůst organické složky půdy a zlepšení zdraví a vitality pěstovaných plodin i samotné půdy.

V rostlinné výrobě je regenerativní zemědělství charakterizováno přímým setím a nahrazením mechanického zpracování půdy biologickou cestou, tedy co největším využíváním a začleněním meziplodin do osevního postupu. Na pastvinách lze regenerace půdy docílit využíváním dávkové pastvy, při které je však nutno zabránit nadměrnému spasení porostu. Toto pojetí pastvy je samozřejmě možné i na orné půdě tam, kde to umožňují místní podmínky, a to například v porostech meziplodin.

Většina zemědělské půdy u nás trpí určitým stupněm degradace. Zatímco v půdě uhlík schází, ve vzduchu je ho nadbytek. Obrovskou devizou regenerativního zemědělství je jeho velký potenciál zvrátit klimatickou změnu a oteplování planety. 

Příkladem úspěšné aplikace regenerativního zemědělství v České republice je projekt "Carboneg", který se zaměřuje na zvyšování uhlíkového záchytu v zemědělských půdách prostřednictvím regenerativních metod. Carboneg zdůrazňuje význam uhlíkového hospodaření a regenerativních technik jako klíčových faktorů pro snižování dopadu zemědělství na klimatickou změnu.
 

5 hlavních principů

1. Minimalizace mechanického a chemického narušování půdy.
2. Nepřetržité pokrytí povrchu půdy.
3. Co největší rozmanitost rostlin, živočichů, hmyzu a půdní bioty.
4. Udržování živých kořenů v půdě co nejdelší dobu.
5. Využívání pastvy hospodářských zvířat.

 

PRINCIP 1

Minimální narušování půdy

V přírodě přirozeně nedochází k výraznému narušování půdních ekosystémů. Ty se vyvíjí a jejich společenstva navzájem spolupracují, proto i my bychom měli minimalizovat zásahy do půdy a omezit její mechanické zpracování. Časem bychom měli omezit i používání chemických látek a minerálních hnojiv, jež často negativně ovlivňují a škodí živé složce půdy.

Jakékoliv mechanické zpracování půdy má:

• negativní vliv na půdní strukturu
• negativní vliv na infiltraci vody, zapříčiňuje povrchový odtok a vodní erozi
• negativní vliv na obsah půdní organické hmoty
• negativní vliv na půdní mikro a makroedafon

Pesticidy a syntetická hnojiva:

• negativní ovlivňují život členovců a hmyzu
• negativní ovlivňují populace půdních hub a bakterie v půdě
• negativní ovlivňují míru vylučování kořenových výměšků

PRINCIP 2

Krytí povrchu půdy

Je potřeba, ba dokonce nutné, udržovat půdu pokrytou během celého roku. Ať už k tomu využijeme zbytky rostlin nebo živou vegetaci, simulujeme tak přírodu, kde každý volný povrch půdy neustále zarůstá rostlinami. V přirozených podmínkách na odkrytou půdu ve velkých plochách běžně nenarazíme.

Nepřetržitý vegetační pokryv půdy:

• omezuje vodní erozi
• omezuje větrnou erozi
• chrání před vysokými teplotami, a tím zamezuje vysoušení půdy a snížení aktivity půdních mikroorganismů
• pomáhá zvyšovat obsah organické hmoty v půdě a je cenným zdrojem energie pro půdní biom

Neustálého vegetačního pokryvu lze dosáhnout minimalizací mechanického zpracování půdy a pěstováním meziplodin ideálně v mnohodruhové směsi, případně u širokořádkových plodin využíváním plodin pomocných.

Meziplodiny:

• zvyšují diverzitu v osevním postupu a přitahují užitečné druhy hmyzu
• kryjí povrch půdy, čímž zabraňují jejímu přehřívání
• společně s bakteriemi a houbami budují stabilní půdní agregáty
• navyšují půdní organickou hmotu
• potlačují růst plevelů

PRINCIP 3

Zvýšení biodiverzity

Přírodě jsou blízká druhově bohatá společenství, nikoliv monokultury. Vzhledem k tomu, že rozmanitost v půdě a pod zemí vzniká díky bohaté rozmanitosti nad jejím povrchem, je potřeba v co největší míře zpestřit osevní postupy. Nejsnazší možností, jak toho docílit, je pěstování vícekomponentových směsí meziplodin. Umožní to rozvoj rozmanitosti všech forem života, nejen pěstovaných druhů plodin, ale i půdních mikroorganismů a ostatních na zemědělskou půdu přidružených živočichů, jako jsou hmyz, ptáci a divoká zvěř. Čím větší je rozmanitost, tím větší je pozitivní dopad na celkový stav prostředí a úrodnost půdy.

Větší druhová diverzita pěstovaných rostlin:

• zvyšuje jejich celkovou hmotu
• zvyšuje rozmanitost edafonu
• vytváří odolnější porost
• přispívá ke zdravějšímu půdnímu ekosystému

Každý rostlinný druh má své specifické chemické složení kořenových výměšků a jejich vylučování do půdy podporuje diverzitu půdních mikroorganismů. Kořenové výměšky jařin jsou bohaté na cukry, čeleď bobovitých rostlin zase na bílkoviny. Například pohanka a lupina produkují organické kyseliny, jež zlepšují dostupnost fosforu.

PRINCIP 4

Živé kořeny během celého roku

Udržování živých kořenů v půdě je nesmírně důležité, protože pouze živé kořeny dokáží uživit půdní mikrobi, a ti následně na oplátku podporují růst samotných rostlin. Maximalizuje se tím přísun uhlíku do půdy v podobě různých rostlinných metabolitů. Je to oboustranně velmi prospěšné soužití. Tento proces však funguje pouze tehdym je-li rostlina nad zemí fotosynteticky aktivní. Jedině tak se primární energie slunce v podobě sloučenin uhlíku dostane skrz kořeny do půdy až k mikroorganismům. Z tohoto důvodu je potřeba eliminovat období, kdy na pozemku neroste žádný porost, na minimum.

PRINCIP 5

Zapojení dobytka

Přivedení hospodářských zvířat na půdu a kopírování způsobu pastvy putujících a pasoucích se stád napodobuje to, jak se utvářela většina krajin a úrodných půd po celém světě. Zvířata jsou nedílnou součástí koloběhu živin. Trávící soustava skotu je přibližně z poloviny osídlena těmi samými bakteriemi, jaké lze nalézt v půdě. Dobytek díky pastvě a vylučování pomáhá tyto pozitivní bakterie a živiny nevracet do prostředí. 

Vliv dobytka v podobě pastvy je v celostním pojetí regenerativního zemědělství klíčovým aspektem. Urychluje totiž regeneraci půdy a má za následek zvýšený obsah organické hmoty a zastoupení mikroedafonu v půdě. Rostliny na správné spasení reaguje tím, že začnou vylučovat více kořenových výměšků do půdy, aby tak podpořily půdní mikrobiotu. Ta jim na oplátku poskytuje minerální prvky pomáhající rostlině znovu obrůst. Regenerativní pastva zvyšuje kvalitu půdy a podporuje zdraví ekosystémů tím, že co nejvíc napodobuje způsob pastvy velkých stád divokých býložravců. A to nejen na pastvinách, ale i na porostech víceletých a jednoletých pícnin nebo meziplodin.

Regenerativní pastva je typická:

• vysokou hustotou zvířat
• častou změnou výběhu
• zvýšenou rozmanitostí rostlinného mikrobiálního života

Zásadní je rozdělení celkové pastviny na mnoho dílčích výběhů, které se dobytku zpřístupňují postupně – ideálně každý den jiný. Velmi důležité je nenechat přepásat dílčí výběhy, to znamená vždy v nich zachovat určité množství biomasy a dobytek včas přesunout do nového výběhu. Díky regenerativnímu způsobu pastvy se rostliny tolik neoslabují, rychleji obrůstají a zároveň nepřerušují spolupráci s půdním mikrobiomem. 

Regenerativní zemědělství v České republice

V České republice se regenerativní zemědělství teprve rozvíjí, ale již nyní existuje několik inspirativních příkladů a iniciativ. Platforma Carboneg se stala jedním z klíčových nástrojů pro šíření osvěty a podporu regenerativních praxí mezi zemědělci. Nabízí informace o nejlepších postupech, vzdělávací materiály a podporu komunity zemědělců, kteří se chtějí věnovat regenerativnímu zemědělství.

Výzvy a překážky

Přechod na regenerativní zemědělství však stále čelí řadě výzev, včetně potřeby většího povědomí, přístupu k financování, změny mindsetu zemědělců a potřeby dlouhodobých studií, které by prokázaly jeho efektivitu a ekonomickou rentabilitu. Přesto je jasné, že regenerativní zemědělství má potenciál hrát klíčovou roli v transformaci českého zemědělství směrem k udržitelnosti a odolnosti vůči změnám klimatu.

Závěr

Regenerativní zemědělství představuje pro Českou republiku velkou příležitost, jak reagovat na současné ekologické a klimatické výzvy. Podpora ze strany vlády, neziskového sektoru a iniciativ jako je Carboneg je klíčová pro rozvoj tohoto sektoru. Rozšiřování osvěty, sdílení nejlepších praxí a vzdělávání zemědělců jsou základními kameny, na kterých může být postavena budoucnost regenerativního zemědělství v České republice.

Stroje používané k regenerativnímu zemědělství v praxi. Vlevo secí stroj DSX pro přímé setí NO-TILL. Vpravo diamantový podmítač Kelly, který se vyznačuje nenáročnou údržbou, vysokou efektivitou a nízkou spotřebou nafty.

 

Zdroj: Carboneg